Environmentální výchova

Environmentální výchova vychovává k odpovědnému vztahu k přírodě a pochopení její nenahraditelné ceny pro život všech. Má za úkol budovat v lidech pozitivní vztah k přírodě, schopnost estetických prožitků v souvislosti s přírodou, zabývá se poznáváním vztahů v přírodě a vlivem člověka na ni. Věnuje se budování správných hodnot, postojů a kompetencí k péči o přírodu; připravenosti k angažovanému jednání. Součástí těchto postojů by mělo být i to, aby se člověk uměl omezit, odříct si, vzdát se něčeho ve prospěch budoucí planety. (Leblová, 2012, s. 15) Jančaříková definuje environmentální výchovu jako: "Veškeré výchovné a vzdělávací úsilí, jehož cílem je především: zvyšovat spoluzodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody a životního prostředí, rozvíjet tvořivost, citlivost a vstřícnost lidí k řešení problémů péče o přírodu, utvářet ekologicky příznivé hodnotové orientace, které kladou důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, duchovní kvality lidského života, hledat příčiny ekologické krize a cesty k jejímu řešení". Pojem environmentální výchova je u nás relativně nový. Dříve byla používána řada jiných termínů například výchova k ochraně přírody, výchova k ochraně přírody a k péči o životní prostředí nebo ekologická výchova, ale i globální výchova. V současné době se stále častěji používá termín výchova k udržitelnému rozvoji. (Jančaříková, 2010, s. 9)